Vzpomínka na JB

I feel... smutně, dokázal-li bych pominout, jakou ikonu představuje James Brown v dějinách novodobé hudby, i kdybych chtěl zpochybnit všechny jeho neuvěřitelné přínosy, zapřít jeho hity a naopak vytáhnout na světlo jeho drogové, sexuální a násilné prohřešky a tím se snažit vytvořit falešnou záplatu přes můj smutek, jež na mě tak padl, poté co jsem si přečetl, že je konec, i přesto přeze všechno by to bylo marné, neboť je má vzpomínka na pražský listopadový koncert příliš živá, abych to mohl tak snadno přijmout za fakt.
Byl jsem moc rád, že jsem tam byl, že jsem to viděl, slyšel a hlavně cítil, ale nenapadlo by mě, že tento koncert bude mít brzy takovou cenu.
Sbohem JB!