K Novému roku jsem si dal blogování

Já jsem vlastně blogoval už v minulém století, přesně v roce 98 (jo to už je solidní historie), jenže tenkrát se tomu tak neříkalo. Vlastně ten pohrobek je pořád vystaven světu. Pak v roce 1999 vznikl Aktuel, celkem seriózní plátek, který měl v podtitulu neaktuálně o čekomkoli očima mladých lidí. Ten bohužel zmizel v nenávratnu společně s člověkem, který mi poskytl hosting a technologie, ale lze jej naštěstí vyhledat na skvělém archive.org. Je to (pro mě) úsměvné čtení. Poté jsem už sám rozjel Prdel.cz, trochu netradiční web, s nijak nechutným humorem, spíš jsem se to vždycky snažil udržet na slušné úrovni a sprostějšího slova, než je prdel by tam člověk pohledal (ale o tom jindy).
Jenže ta chuť psát se najednou vytratila, a když už jsem skoro tři roky nenapsal na Prdel.cz nic pořádného, říkal jsem si, že bych mohl zkusit klasický blog a zase se na něm trochu rozepsat.
Ale už teď vidím, že si mi to nějak nedaří. Nezápasím s návštěvností jako většina běžných blogerů, vlastně jsem o tomhle blogu ještě nikomu neřekl, takže v návštěvnosti je sympatická nula, ale nějak to není ono. Mám totiž takový pocit, že každý blog by měl o nečem být, a že tenhle je o ničem. Uvidíme, ještě chvíli to zkusím.

Vzpomínka na JB

I feel... smutně, dokázal-li bych pominout, jakou ikonu představuje James Brown v dějinách novodobé hudby, i kdybych chtěl zpochybnit všechny jeho neuvěřitelné přínosy, zapřít jeho hity a naopak vytáhnout na světlo jeho drogové, sexuální a násilné prohřešky a tím se snažit vytvořit falešnou záplatu přes můj smutek, jež na mě tak padl, poté co jsem si přečetl, že je konec, i přesto přeze všechno by to bylo marné, neboť je má vzpomínka na pražský listopadový koncert příliš živá, abych to mohl tak snadno přijmout za fakt.
Byl jsem moc rád, že jsem tam byl, že jsem to viděl, slyšel a hlavně cítil, ale nenapadlo by mě, že tento koncert bude mít brzy takovou cenu.
Sbohem JB!

Začnu pochvalou za ohutou (vlastně narovnanou) lyži

Koncem loňské lyžařské sezóny mě pojal smutek. V Peci (zde s velkým P) pod Sněžkou jsem najel do hlubokého mokrého sněhu a přestože má rychlost v tu chvíli byla taková, že jsem se sám musel hlídat, abych si nezul lyže v domění, že jsem zastavil, špička levé zůstala pod sněhem a já jsem přelétnul dopředu až mi vypnulo vázání. Jenže ouha, když jsem se vyškrábal zpět těch pár metrů do kopce pro zabořenou lyži zjistil jsem, že zhruba v jedné třetině je ohnutá o 30 stupňů, takže když jsem pak s tímto trochu neohrabaně sjížděl z kopce, vypadal jsem docela komicky. Být tam japonští turisté, mohli mít pěknou fotku, ale jejich škoda, nebyli tam.
Byl jsem z toho velmi rozmrzen, sice byl už konec lyžařské sezóny, ale lyže Voekl Porsche jsem měl první zimu a představa, že bych si musel kupovat nové, příliš moji kapsu netěšila. Zkusil jsem tedy reklamaci, ale nebyla uzána s odůvodněním, že na lyži působila vnější hrubá síla (alespoň vím, jak mám nazývat těch svých pár kil navíc :)).
Ale teď už k tomu, proč tohle celé píšu a co má znamenat ta pochvala. Ještě na sjezdovce u mě zastavil nějaký pán, že se mu tohle stalo vloni a dal mi telefon na zřejmě jediného člověka, který umí uhnutou lyži opravit (má na to nějakou pec (zde s malým p, i když by si velké jistě zasloužila :)), díky které tu lyži narovná). Je to pan Nedomlel, má Ski Servis Nedomlel ve Vysokém nad Jizerou a je to jistě dobrý podnikatel - ten pán na sjezdovce mi dále říkal, že než mu pana Nedomlela kdosi doporučil, oběhal všechny servisy v Praze a nedočkal se jiné odpovědi, než že je může vyhodit. Inu dobré zboží - v tomto případě služba - se chválí samo. Tedy zavolal jsem mu, lyže poslal a on mi je za týden poslal zpět opravené za v tomto kontextu směšných 500 Kč.
Bohužel, zatím se zdá, že lyže stejně tuto sezónu potřebovat nebudu, ale držme ještě chvíli zimě palce, snad to nevzdá...

Velkam evrybaby!

Jednou to přijít muselo. A teď je to tady. Všichni na to čekali a konečně to přišlo. Bloguju. Ještě ale vidím, jak dlouho mi to vydrží, takže zatím žádný jásot prosím a své Rychlé špunty nechejte v ledničce.

Tak úvod mám za sebou, jdu si dát pauzu.